Každé poprvé má svůj čas, jen ho neprošvihnout … Co začít právě teď?

Každé poprvé má svůj čas, jen ho neprošvihnout … Co začít právě teď?

Jsou rána, kdy se jen chcete zachumlat do teplého svetru, dát si něco teplého s medem a koukat z  okna do zamračeného dne, s příjemným pocitem v břiše, že jste v teple a bezpečí a vůbec nic a nikam nemusíte… Já se dnes přesně do takového rána probudila.

Po repre plesu v Českém Krumlově, na kterém jsem dělala doprovod svému muži, se mi to po více jak půldruhém roce stalo poprvé. Nutno říct, že to díky té době byl pro mě tak nový a nečekaný zážitek, že jsem v něm s velkým nadšením setrvala až do samého poledne.

Dnešní  ráno, 12. února roku 2017, v KrumLově …

A tak si tady lebedím v okenním výklenku krásného hotelového pokoje, pořád ještě trochu rozvrkočená z pozdního plesového návratu, který mi připomíná puchýř ze střevíčku na pravém prsteníčku, jako malý důkaz poctivě protančené noci a romantického gesta mého muže, který odvolal taxík, aby jsme se jako dva zkušení romantici prošli po kočičích hlavách zámeckého areálu. Slovy klasika, zážitek nemusí být až tak pozitivní, nýbrž intenzivní. Krumlovské kočičí hlavy tak zůstanou v mých vzpomínkách ještě hodně dlouho, tím jsem si jistá. Ale krásné to bylo …

Mezi tím co si tady pofňukávám, v posteli spokojeně oddechuje můj budoucí muž a z přijaté zprávy vím, že moje malá holčička, bez které jsem strávila svou první noc od jejího narození, dělá u babičky přesně to samé, … spokojeně oddechuje ze spánku. Všechno je tak jak má být a mě právě tahle chvíle přijde přesně ta pravá na sepsání pár řádků mého prvního článku pro můj první blog, který jsem si na www. před pár dny založila.

Každé poprvé je novým začátkem čehosi, jediné co je třeba udělat, je se pro něj rozhodnout. Nadechnout se a vykročit …

Je to zvláštní pocit, být po tak dlouhé době bez svého dítěte, něco jakoby stále chybí, ale zároveň je to osvobozující moment naplněný touhou po opětovném shledání. Jsem ráda, že jsem tohle poprvé neuchvátala a dala mu dostatek času a jsem si jistá, že jsem pro něj našla správnou chvíli, aby si ho hezky prožili všichni zúčastnění.

I když upřímně říkám, že stejně jako u každého jiného poprvé, kdy je třeba vybočit ze zaběhnutých kolejí a udělat krok do neznáma, bylo i tady potřeba překonat jistou osobní bariéru nejistoty a strachu. A přesně o tom často nové začátky jsou, nemyslím tím ty úplně jednoduché, které se sami nabízejí a vstupují nám do života tak nějak automaticky. Mám na mysli, ty, pro které je třeba se rozhodnout a leckdy zariskovat, překonat strach, nejistotu a vykročit.

IMG_1160

Probírám se kousek po kousku posledními dvaceti měsíci a zaznamenávám si všechna poprvé, která se stala. Právě před dvaceti měsíci jsem opustila svou domnělou ulitu vystavěnou z léků, která měla sloužit jako ochrana před celým mým světem, kterým byl strach, panika a úzkost.

Poprvé jsem překonala jsem strach z nejistoty, překonala jsem sama sebe, rozbila hranice postavené z vlastních přesvědčení a rozhodla si vzít zpátky můj dřívější život… O tom, co všechno jsem díky tomuto odvážnému kroku pro sebe získala píšu v mém eBooku Duše křehká křídla má. A jen díky tomu, že jsem pro sebe dokázala udělat tohle důležité poprvé, spustila se stavidla pro mnohá další, díky kterým se můj život opět naplnil vášní, štěstím a radostí.

Pustila jsem se opět s chutí do práce a s kamarádkou uspořádala úspěšný projekt Mama Market, splnila jsem si jeden malý sen a poprvé jsem vyrazila na kurz sushi, díky první návštěvě vánočního Salzburgu jsem založila krásnou adventní tradici, poprvé jsem ochutnala pravé španělské tapas přímo v Barceloně, udělala jsem svůj první lapač snů, poprvé jsem navštívila Vatikán, poprvé jsem vyšlapala na Chopok, poprvé jsem běžela Barevný běh, poprvé jsem měla naší kašnu se Samsonem téměř jen sama pro pro sebe, protože byla poprvé schovaná za bedněnín … etc.

Poprvé v životě jsem se stala maminkou a poprvé se bojím o někoho jiného než sama o sebe. Ale právě narození mojí dcery znásobilo moje poprvé, jelikož každé její považuji tak trochu i za své. S dětmi většinou spojujeme krásné poprvé, první slovo, první úsměv, objetí, ale já se taky poprvé v životě celý víc než rok v kuse nevyspala a zažila pocit opravdové únavy z té tzv. dovolené zvané mateřská. Poprvé jsem si uvědomila, že mít zdravou dceru je obrovský dar a jak já říkám, holčičky jsou za odměnu, ale je to taky šílená makačka, na kterou vás nikdo nepřipraví a vy si tak poprvé sáhnete až na dno svých sil a občas se cítíte úplně ztraceně…

Můj první lapač špatných snů…

Za všechna poprvé si zasloužíme pochvalu …

Malé děti jsou pro nás velkými učiteli, pokud jsme ochotni naslouchat a dívat se. Jedna z prvních lekcí od mojí dcery byla sebechvála.  Za každým dětským „poprvé“ je většinou radost, nadšení a pochvala, a na to my v našem rychlém běhu dospěláckého života zapomínáme. A tak se chválím jak to jenom jde a doporučuji to všem.

Chválit se za všechna vaše poprvé, zvlášť když jste pro ně museli vynaložit mnohá úsilí a překonat své hranice a strachy, nestydět se projevit radost z každého takového kroku, a co je důležité, občas to udělat i nahlas. Možná vám to ze začátku bude připadat hloupé a trapné, ale setrvejte.  Za odměnu časem uvidíte malé zázraky, které se s vámi začnou dít.

Největší devizou nového začátku je to, že vůbec můžete, … že ještě není pozdě …

Za poslední dva roky jsem ušla velký kus cesty směrem k sobě a zpět ke svému životu, který jsem na čas ztratila. Musela jsem překonat především svá vlastní přesvědčení a rozumy a rozmetat mlhu úzkostí a strachů ve které jsem žila. Dala jsem si jasný cíl, získat svůj život zpět … a já ten život teď zase žiju.

Doma na stole mám rozpracovanou svou jantru pro rok 2017, takovou nástěnku mých snů, přání a cílů, které bych si letos ráda splnila. Díky tomu vím, že mě letos čeká spousta dalších poprvé, která v průběhu tohoto zlatého roku přijdou a naplní můj život, bude to ale jen a jen díky mému vlastnímu přičinění.

Rok Zlatého Kohouta, který přeje novým začátkům, je symbolem zdaru a hojnosti a všem odvážným a houževnatým lidem je tady. Vše je tedy přichystáno a zda si nové začátky pro sebe dopřejete i vy, to už záleží jen na vás samotných. Je to výzva a další dobrá zpráva je, že nikdo jiný to za vás neudělá :-).

Jediný čtenář mého blogu je pro mě dostatečnou inspirací …

A tak pomalu uzavírám svůj první, tak trochu vítací článek do mého světa a ptám se sama sebe. Pro koho to vlastně celé děláš, pro koho budeš psát… ? Odpověď přichází po chvíli sama: „Pro sebe Liško, především pro sebe, pak pro svou dceru do online vzpomínkové schránky, kterou si třeba jednoho dne otevře a přečte a třeba ještě pro tebe, jednoho jediného člověka, mého čtenáře, kterému můj život v řádcích tohoto blogu vstoupí do života. Bude ho rád číst, bude mu inspirací a třeba v něm najde i odpovědi na své otázky… To je pro mě dostatečný důvod začít a poprvé nepřestat.

Přeji vám, ať jste připraveni kdykoli začít. Třeba právě teď.

 

Petra Liška

Petra Kocourová

Žena, máma, partnerka, cestovatelka, to je můj život, mé příběhy, které každý den žiju a předávám dál ... Můj příběh si přečtěte zde<
Close Menu