Je půl osmé ráno a já se spící El v kočárku běžím po stezce kolem Vltavy, spíš tedy jdu, a do toho občas běžím. Jsem víc jak rok po porodu, přesto pořád lapám po dechu jako bych před sebou měla to velké devítiměsíční bříško. S vlastním uspokojením, že se to časem poddá, volím rychlou chůzi a zaměřím se na svůj dech. Na lavičce pár metrů přede mnou sedí dvě maminky s kočárky. Další ranní ptáčátka, co nenechají mámy dospat v posteli, říkám si. S úsměvem se chystám pozdravit, když v tom mé plíce naplní cigaretový kouř. Jen se pootočím, abych periferně viděla dvě zachumlaná tělíčka, dvě maminky, dvě cigarety a dva obláčky bílého dýmu, který se jim vznáší od úst, aby se postupně prolnul prostorem a po chvíli zmizel… Dvě další cigarerové události, které se staly zanedlouho poté, mě přiměly k napsání tohoto článku.
Moje holčička už pár minut řádí v kuličkách dětského koutku a já si říkám, díky za něj. Za hodinku máme být kousek odsud na návštěvě, venku prší a domů zbytečně daleko. Trochu se vyblbne, v klidu si tady přebalím, sníme si přinesený oběd a vyrazíme … Okem hodnotím prostor. Hromada krásných hraček, ořezané pastelky na stole, kostýmy pro děti, zázemí kuchyňky a za pultem ochotná slečna, výborně… Zapíšeme se. Od dob, co jsem pro tohle ÓCéčko psala magazín a organizovala tady akce už sem prakticky nechodím, ale tenhle koutek si píšu na seznam.
Dětský koutek není kuřácký koutek …
Ale, v tu chvíli … Můj nos zaznamenává něco, čemu moje hlava nemůže věřit. Možná se i chvíli snažím přesvědčit sama sebe, že je to jen pocit nebo letmý závan odněkud zvenku. Párkrát ho ještě nakrčím, začmuchám prostorem a pak se nevěřícně ptám slečny za pultem: „Je možné, že tady cítím cigaretový kouř …?“ Přitakáním mi potvrzuje, že to možné je.
Možností se nabízí několik, pár dnů zavřený sousední kuřácký bar, zaměstnanecká místnost z druhé strany koutku, ve které se kouří, špatná vzduchotechnika… Ať je to jak chce, výsledek je zakouřený prostor pro děti a to je přece špatně.
Je to dětský koutek, hrají si tady děti… Malé, větší, ale stále děti a někdo jim tady vypouští cigaretovej kouř přímo pod jejich malé nosíky. „Řešil to někdy někdo?“ … „Ne, neřešil, ono to někdy smrdí míň.“ Dostalo se mi odpovědi od slečny za pultem.
Přemýšlím co udělám a přitom pacifikuji naše věci a vymýšlím strategii odchodu, aby po prvním nadšení z ráje hraček nezbyly mojí holčičce jen zaslzené oči. Zatím se tam ale derou mě. Z bezohlednosti a absurdnosti této situace, z pohledu na dvě malé děti hrající si za záclonou z neviditelného dýmu, který tady ale zcela jasně je.
Nakonec díky bublinám z bublifuku zahajuji odsun našeho holčičího tandemu z kuřárny vyzdobené pohádkovými postavičkami. Malý klouček si jednu zatoulanou bublinu praskne a za odměnu mi ukazuje Spidermana na titulní straně časopisu. Jo, tak ten by se tady teď hodil, říkám si a odcházíme …
Pečlivě zabalený dárek s dehtovým překvapením …
Připomíná mi to měsíc starou scénu … Doma v kuchyni jsem rozbalila pečlivě zabalený balíček ve kterém dorazily oteplováky, z druhé ruky, pro moji malou. Maminka prodejkyně byla úžasně ochotná, její manžel mi je dokonce v rámci jeho služební cesty zavezl až domů před dveře.
„Dejte mi pak vědět, jestli je vše v pořádku?“ psala maminka malého kloučka… Kalhoty byly parádní, paní ochotná, manžel skvělý, ale jen nůžky udělaly díru do obálky ve kterých mi je předal, silný zatuchlý cigaretový smrad na mě vyskočil jako velká slizká ropucha, kterou jsem šmahem zavřela do bubnu pračky a zneškodnila prodlouženým pracím programem.
Vůbec jsem jí nemohla odepsat. Před očima jsem měla malého tříleťáka, který zbožně obdivuje své rodiče, a který od malička vnímá kouř z cigaret a pobyt v něm jako životní normu, jako běžnou věc. Jeho rodiče mu tuhle informaci svým vlastním chováním předali do vínku jako zlé sudičky věštbu.
Ta krásná maličká nevinná duše, kterou formujeme my dospělí a ona k nám s důvěrou vzhlíží, a kterou můžeme slovy přesvědčovat o čemkoli, ale to co dělá máma a táta je pro ni stejně ta největší pravda, kterou si do svého života bere.
A tak stejně jako dáváme lásku, můžeme rozdávat nelásku právě touto formou sobeckosti. Máme v rukou životy malých lidiček, láskyplně je muchláme, schováváme v našich objetích a chráníme jejich první krůčky…
A pak prásk, cigaretka na tři tahy …
Kočárek, dítě, cigareta nerovná se láska …
Nebo, je to láska? Cigareta + dítě = láska?
Když se mi malá narodila, uzavřela jsem sama se sebou pakt, že nikdy nebudu druhým maminkám radit, kecat do výchovy, soudit, odsuzovat, hodnotit etc., pokud si o můj názor nebo radu někdo přímo nepožádá, nebo pokud situaci nevyhodnotím jako extrémní a dítě ohrožující.
Držím se toho, ale právě cigareta versus kočárek, to je velký extrém a dítě ohrožující k tomu. Je to můj první a poslední kritický článek, který si dovoluji napsat. Neapeluji jím na kuřačky, aby přestaly kouřit, to není cílem a výpovědí jeho výpovědi. Apeluji na maminky kuřačky, aby našly hranici lidskosti a tolerance vůči svým dětem.
Té mamince jsem tenkrát napsala jen krátkou větu. Kalhoty jsou v pořádku, jen asi doma dost kouříte? … Čekala jsem nějakou reakci, argument, klidně i výmluvu, něco jako: „Jo víte, ono to bylo dole v komoře a my tam chodíme čadit, tak to asi načáchlo, nebo něco podobného. „Odpověď byla: Já už se lekla, že je něco špatně, tak ať se dobře nosí …“ To bylo celé …
Víc jsem se k tomu nevracela, i když v mojí mysli to zůstalo až do této chvíle. Ráda bych si myslela, že moje nezodpovězená otázka podnítila k zamyšlení. Ráda bych si myslela, že pomohla chlapečkovi dopřát dětství bez cigaretových řebíčků a bílých obláčků v kuchyni.
Normální je nekouřit …
Za pár týdnů se díky rozhodnutí poslanců naše země přidá k dalším zemím, které uznávají, že normální je nekouřit. Jsem za to ráda. Ač nekuřák, proti kuřákům v jejich kuřáckých restauracích, letištních budlinách apod. nic nenamítám. Jednoduše do nich nechodím. Mám prostě možnost volby, vždy se můžu otočit na patě a odejít.
Jakou možnost ale má malé miminko, které je ve svém kočárku vystaveno cigaretovému kouři od své vlastní mámy. Ptám se … Jak si to kdokoli, kdo kouří ve společnosti dětí, dokáže v sobě ospravedlnit?
Je rok 2017, škodlivost kouření je jasně prokázaná. Víme, že zabíjí, je nebezpečné. Co víc je potřeba říct, aby si maminka kuřačka dokázala tuhle bílou věc odtrhnout od pusy, alespoň v té chvíli, kdy před sebou tlačí kočárek nebo vede své dítě za ruku po ulici, až po extrém kdy kouří doma, v místě které má být bezpečným přístavem, domovem.
Cigaretový kouř přece není jen obyčejná vodní pára nad hrncem, která se neškodně rozplyne. Je to nebezpečná věc, která ohrožuje zdraví dítěte, které mu je vystavováno.
Moje milá maminko, prosím nekuř na mě …
Moje milá maminko,
buď mi prosím moudrou průvodkyní na mé cestě. Ochraň mě před vším, před čím se zatím nedokážu ochránit samo. Buď mi láskou a štítem, buď mi jistotou a pevnou náručí do doby, než si přirozenou ochranu pro sebe dokážu zajistit samo. Vím, že nedokážeš ovlivnit všechno. Vím, že si mnohokrát odřu kolena a popálím prsty. To všechno se časem spraví. Já tě prosím, ochraň mě před tím, co by mohlo způsobit trvalé škody na mém zdraví a zanechat trvalé následky. Jednou ti to s láskou vrátím.
Tvoje milované děťátko.
Buďme tolerantní a laskaví, ale zároveň odvážní postavit se sami za sebe, za své zdravé já, za dar, kterým je náš zdravý nádech a výdech. Z vlastní zkušenosti, kterou jsem popsala ve svém eBooku Duše křehká křídla má, vím, že právě až když přijdeme o možnost nadechnout se z plných plic, uvědomíme si jaký dar máme. Važme si ho, přejme si pro sebe a své děti zdravé a pevné zdraví a udělejme pro to maximum.
A když už nějakou dobu nekouříme na veřejných místech a od května nebudeme kouřit ani v restauracích, bylo by to nejbáječnější nekouřit ani dětem do jejich dětství. Myslím, že k tomu nejsou potřeba nálepky na kočárcích s přeškrtnutou maminkou s cigaretou a nápisem: „Nehul na mě, maminko.“
K tomu úplně stačí naše ryzí mateřská láska.
A pokud je láska a zdravý rozum slabý argument, zadejte si do vyhledávače sousloví jako: kouření a děti, rizika kouření, obsah a škodlivost tabákového kouře atd., pan Google má na toto téma ve své knihovně spoustu zajímavých a odborných článků.
Ať vám hezky je a dobře se vám dýchá. A pokud jsem se tímto článkem dotkla některé maminky, které se tento článek přímo týká, tak je mi líto, ale já se v tomto případě nemohu omluvit. Doufám, že to chápete.
Petra K.
P.S. Napsala jsem provozovateli koutku i provozovateli OC v Českých Budějovicích. Z vedení OC mi odepsali, že celou věc prošetří, pokud se potvrdí přítomnost kouře, přistoupí k nápravě. Od provozovatele koutku žádná reakce nedorazila.
