Nadechni se Života a žij Odvážně své Sny

Přes koruny stromů a červené střechy se z naší terasy dívám na Černou věž, která ze své výšky nahlíží na mé milované město, a vím, že kdyby uměla vyprávět, diktovala by mi tento příběh, protože právě ona byla tichým svědkem deseti let mého života …

Ona byla svědkem toho, s jakou vášní žiju svůj život, viděla první polibek s mým mužem, sledovala mé letní snídaně na terase, střešním oknem nahlížela do mého pokoje, byla u mého odjezdu do porodnice a jako jedna z prvních viděla mou krásnou dceru.

Bohužel byla také očitým svědkem událostí, které na několik let změnily můj život v nepříjemnou noční můru. Ve čtyři hodiny ráno viděla sedět na chodníku polonahou vystrašenou ženu, která v záchvatu panického strachu vyběhla ze dveří na ulici, přesvědčená, že právě teď umírá…

Rok 2017 je rokem nového začátku 

 Je rok ohnivého kohouta, rok nových začátků a zlaté barvy hojnosti, říká se, že co tento rok zasejete, z toho budete čerpat dalších devět let. A já za pár dnů oslavím skoro až neuvěřitelných čtyřicet let, cítím, že jsem na konci první poloviny svého života, a moc se těším na nový začátek té druhé. Využijte i vy energie vesmíru a zkuste začít novou kapitolu, pokud vás inspiruje můj příběh, motivují mé postupy a pomohou mé rady, budu vědět, že moje cesta začala v tomto roce správně…

  Dnes se cítím zdravá a plná síly do života, ale ne vždy to tak bylo… 

 Teprve ve chvíli, kdy přijmete váš život takový, jaký je, dokážete ho změnit…

Jmenuji se Petra a jsem maminkou úžasné malé holčičky a milovanou ženou, která se za pár dnů, na krásném ostrově Bali, zaslíbí muži svého života a najde tady v políčku za Ubudem babičku, která mně a mému muži přesně před třemi lety řekla: „Jů ár Rómeó, jů ár Jůlié and next tájm in Balí mejbí bejbí.“ Hladila mě při tom po břiše a tak krásně a upřímně se smála a já někde v srdci cítila, že má pravdu, i když jsem si to ještě netroufala přiznat. Co jsem si ale přiznat dokázala, bylo, že život, který právě žiju, život plný zážitků z dalekých cest a svobody, je život, který chci dál žít. 

Jen když máte dostatek času sama na sebe, dokážete dát plnohodnotný čas svým dětem a svému muži.

Mám spoustu času na svou malou dcerku, užíváme si spolu naplno mou rodičovskou dovolenou, objevujeme nové věci, učíme se jedna od druhé, když chceme, tak se válíme v posteli, vaříme si dobroty a koukáme na princeznu Sofii.

Všímám si a rentgenuji každý její pokrok, od prvních krůčků a prvních slov kakat, kráva a krákrá až po den, kdy mi poprvé řekla ma-min-ko… Tak moc si přeji nezapomenout ani jeden jediný den s ní a dát jí tolik lásky, kolik unese.

S mým mužem stále chodím na rande, nezapomínáme na sebe jako muž a žena a o náš vztah pečujeme s vědomím toho, že se z nás stali zodpovědní rodiče, kteří ale své dceři chtějí předat láskyplný odkaz a krásné vzpomínky na dva milující se rodiče, mámu a tátu.

Cestuji beze strachu a omezení po celém světě

To, co na svých cestách hledám, jsou osobní příběhy místních lidí

Miluji cestování a tuhle vášeň sdílím se svým mužem a předávám naší holčičce. Na naší cestovatelské mapě máme špendlíčky v nádherných koutech světa a vzpomínky na úžasná místa, která jsme navštívili… činná sopka Cotopaxi v Equádoru, jezero Atitlan v Quatemale, ostrov Quadeloupe v Karibském moři, národní park Abel Tasman na Novém Zélandu, rýžová políčka na Bali, královské město Ankor Vat v Kambodži, které má pro mne speciální význam, jelikož zde jsem pod srdcem chovala svou několikatýdenní princeznu.

A ve výčtu bych mohla pokračovat špendlíček po špendlíčku, co ale tyto místa spojuje a co bylo na všech těch místech pro mě opravdu největším zážitkem, byli místní lidé se svými autentickými příběhy ze života, ke kterým se vždy snažím přiblížit a ukradnout si pro sebe alespoň trochu z jejich kultury, života a běžných radostí i strastí. Je to moje láska a vášeň, která naplňuje můj život radostí a štěstím, a učí mě být tolerantním a soucitným člověkem k sobě samé i k druhým.

 Vytvořte si pro sebe svůj bezpečný přístav, místo kam se  budete rádi vracet a kde se budete cítit bezpečně i ve chvílích ohrožení a strachu.

Ze svých cest se ale vždy ráda vracím domů, jak říká pan Svěrák, aby bylo vítání, musí být loučení, a tyhle dvě věci mi jdou opravdu dobře. S mým mužem jsme pro nás vytvořili útulný domov s kouzelnou starou zahradou jako vymalovanou z knížky od pana Trnky, přístav pro nás tři, kam se rádi vracíme a do kterého zveme naše přátele a rodinu. A moji Černou věž máme stále na dohled…

 Uvěřte, že tím nejdůležitějším člověkem ve vašem životě jste vy

A pak to nejdůležitější v mém životě. Člověk, kterého miluji nejvíc v celém vesmíru a vesmír mi za to platí právě tímto krásným životem. Jsem to JÁ, a jsem přesvědčená o tom, že je to ta nejlepší životní smlouva, kterou jsem kdy uzavřela, a co víc, dokáže ji uzavřít každý z nás. Miluji sebe samou přesně takovou jaká jsem, své dary a nadání i své nedokonalosti, své nadšení i své strachy.

Dostali jsme malé semínko, zasadili a pečovali o něj, a dnes… ? Teď se na něj podívejte a upřímně řekněte co z něj vyrostlo, jaký je váš strom života?  Není důležité jak je starý, jestli je mu třicet, čtyřicet, jestli je velký nebo malý… Podívejte se a popiště ho, uvědomte si jestli je to pevný a zdravý strom, který na jaře krásně kvete a na podzim z něj sbíráte plody, které vás  v zimě posilují.. ? Nebo … je to malý, zkroucený stromeček, který i přesto do posledního dechu plodí pro všechny ostatní, pro své šéfy, pro své postavení, přesvědčení o své nezastupitelnosti, pro své partnery a děti… a on sám nemá dostatek živin a energie… Trochu to přeháním, ale jen to zkuste, představte si sebe jako váš strom, prohlédněte si ho ze všech stran, nahlédněte pod jeho kůru a upřímně si řekněte jak to je.

Svůj život jsem milovala vždy, ale milovat sama sebe se stále učím. I když si troufám říct, že jsem hodně pokročilý student v milování vlastního já. Musela jsem dostat několikrát přes prsty a projít si pár lekcí, abych si uvědomila, že tím nejdůležitější je právě sebeláska.

Svou rodinu a babičky mám v nedohlednu, byl to tedy celkem úkol, ale přesto jsem si pro sebe zařídila své chvíle, které si nenechávám vzít a ničím narušovat. Jsou to mé hodiny  jogy, meditace, setkávání žen a mé královské dny, jak říkám svým volným dnům, které mám jen pro sebe a vyplňuji si je vším, co mi dělá radost, třeba focením. Své první fotky jsem si nechala udělat až ve svých devětatřiceti letech, ale jak říkám, nikdy není pozdě začít. A pokud je ještě nemáte, tak si rovnou prolistujte diář a najděte vhodný termín, zaplaťte si vizážistku, fotografa  a jděte do toho. Garantuji vám, že se budete cítit jako princezna a možná objevíte svůj skrytý modelkovský talent v užívání si takovéhle výzvy.

  Vyberte si pro sebe novou perspektivu života bez panik a strachů 

Uvědomuji se, že vše co jsem zatím napsala jsou úžasné věci. Dnes totiž žiju své dny bez nezdravého panického strachu vyjít na ulici, nastoupit do vlaku, letět letadlem na dalekou cestu, vydat se do neznámého města a projít se chladnou nocí, usednout doprostřed divadelního sálu a užít si představení. Nemám panický strach o sebe a svou rodinu, nemám strach ze smrti … já už nemám strach z těchto situací, z panických atak a nekontrolovatelných situací, už neutíkám z neznámých míst a nebojím se o svůj život. Nemám strach z nových věcí, z nových začátků, ani z konců, které je přinesou. Ráda řeknu ano a umím říct i ne, říkám, co si myslím, a stejně tak respektuji ostatní, svou rodinu a své přátele. A za to všechno, kdo a kým dnes jsem, děkuji každičký den s velkou pokorou v srdci. Protože stavy se mění a já vím, jaké to je ze dne na den přijít o svůj život.

Vím, jaké to je ztratit ze dne na den svůj život

Psal se 17. říjen roku 2012 … Na chodníku stojí sanitka s puštěnými světly, po schodech do prvního patra vybíhají dva záchranáři a ze země sbírají mladou ženu, které ještě včera svítily jiskřičky v očích, měla chuť do každé výzvy, ženu, která neznala omezení, bohužel ani své limity… je jí 35 let a dnes tu leží bezvládná, vystrašená a přesvědčená, že tohle je konec, že umírá … Neumřela, to jen její tělo tehdy vypovědělo službu a duše dala jasně najevo, že takhle  už to dál nepůjde, krásko.

Příběh o pastech a nástrahách úzkostí a strachů, o měsících strávených pod vlivem léků a o cestě zpět do úžasného života vám přináším v eBooku …. Duše křehká křídla má 

Je potřeba si projít vším, všemi lekcemi života, ale to důležité je, že si sami můžeme vybrat cestu, kterou se dáme. Je to jen na nás …

Můj příběh je o tom, jak jednoduché je přes noc ztratit svůj bezstarostný život a jak složitá byla cesta zpátky, nejspíš jsem si tím vším musela projít, ale stejně si pořád říkám, o kolik snadnější by to bylo vědět tehdy co vím dnes … Důležité je, že ta cesta existuje a je tu pro každého kdo se rozhodne na ni vydat. Krok za krokem jsem ji poctivě prošlapala, propadala se zas a znovu zpátky do propastí a mnohokrát se vrátila na rozcestí, abych zvolila jinou variantu… A na konci té cesty jsem našla sama sebe.

A moje poselství: MILUJTE SVŮJ ŽIVOT A PŘEDEVŠÍM MILUJTE SAMI SEBE.

Nemarněte čas jen vzpomínáním a řešením bývalých nesmyslů. Vyzkoušejte nové věci a cestujte …

Jmenuji se Petra Kocourová

eBook Duše křehká křídla má je mou výpovědí o životě s panickou atakou, o hledání odpovědí, o rebelii a cestě zpět do milovaného života.

Život nám v každém okamžiku dává znamení a zkoušky, důležité je se z nich nepodělat …

Život nám v každém okamžiku dává znamení a zkoušky, důležité je se z nich nepodělat …